Výběr dřeva rozhoduje o tom, jestli bude epoxidový projekt působit levně, nebo prémiově. Každý kus dřeva má svou strukturu, tvrdost, olejnatost i stabilitu — vlastnosti, které ovlivňují nejen vzhled, ale i to, jak se bude materiál chovat při zalévání, broušení a finální úpravě. Správná volba je tedy víc než estetika. Je to základ kvalitního řemesla.
Začneme tvrdostí. Měkká dřeva jako smrk nebo borovice jsou levná a dostupná, ale mají vysokou nasákavost a nerovnoměrnou strukturu. To vede k bublinám, propadům a problémům s finální vrstvou. Naopak tvrdá dřeva — dub, ořech, jasan, akát — lépe reagují na pryskyřici, drží tvar a po finálním leštění vypadají luxusněji. Pokud chceš pracovat s přírodními okraji, hledej kusy s výraznou kresbou a bez trouchnivění.
Velkou roli hraje také vlhkost. Dřevo musí být suché alespoň na 8–12 %. Vyšší vlhkost = bubliny, delaminace a praskliny po několika měsících. Proto se vyplatí investovat do kvalitního skladovaného materiálu. Do hloubky to řeší článek Materiál s pamětí: jak tvořit věci, které vydrží generace, který ti ukáže, proč se dobrý materiál vyplatí dvojnásobně.
Barva a kresba dřeva jsou pak klíčem k výslednému dojmu. Světlý jasan skvěle kontrastuje s tmavým pigmentem, zatímco teplý ořech vypadá výborně se zlatými nebo bronzovými tóny. Pokud chceš lépe porozumět práci s barvou, doporučuju předchozí článek Psychologie barev v epoxidové pryskyřici.
A nezapomeň, že špatné dřevo neznamená konec — s trochou péče jde opravit i prasklina nebo vyštípnutý okraj. Jak na to, se dozvíš v článku Jak opravovat a vylepšovat výrobky z epoxidové pryskyřice.
Dobře vybrané dřevo šetří čas, nervy i materiál. A hlavně — zvyšuje hodnotu výrobku. Epoxid dokáže hodně, ale ukázat krásu přírodního materiálu umí jen tehdy, když mu dáš pevný a kvalitní základ.
